O knize: 2017 / V této básnické sbírce autor shromáždil svá díla, napsaná nedávno i vytvořená po mnoho let. Autor do sbírky zařadil i svůj prozaický esej „Jak se básní“, shrnující jeho mnohaletou práci na poli poezie. Nejde o napodobení Majakovského, ale jeho vliv je nepopiratelný. Všechna tato díla (až na jednu výjimku) nebyla zahrnuta do autorovy básnické sbírky „On Death Row“, vydané v roce 2003. Některé v době sestavování sbírky prostě neexistovaly, jiné svého tvůrce plně neuspokojovaly. Proto pod některými díly (často velmi malými) není jen jedno konkrétní datum jejich složení nebo data začátku a konce práce na něm, ale celý řetězec dat. Ale v odmítnutých básních přece jen něco bylo a to „něco“ nutilo autora se k nim znovu a znovu vracet. A nyní je práce dokončena. Nyní je v zásadě téměř vše minulostí. Proto je podtitul „Poetické retro“. Podtitul však mohl být jiný, například „Poslední sázka“. Proč takhle? Zde je důvod. To je vlastně moje poslední poetická sázka na básnickou ruletu. Všechny mé ostatní sázky byly prohrané. Tak snad vyhraje ten druhý?! Konečně chce autor ještě jednou citovat slova geniální čínské básnířky (totiž básnířky, nikoliv básnířky!!!) Li Čching-čao (11-12. století našeho letopočtu): „ Inspiraci ale čas nesemene.“ Za sebe doplním: plody mnohaleté dřiny jen tak nepodléhají ničivému vlivu staletí. Vše je však v rukou Božích.